Lannova třída, na které Prior stojí, byla vybudována v 19. století jako spojnice mezi centrem města a nádražím. Dům se snažil být citlivý k tomu prostředí, drží uliční čáru a v přízemí má loubí, což je vlastně tradiční prvek, který se vyskytuje i u historických domů. Nahoře vidíte kruhový keramický prstenec, to je zjemnění stavby.

Prior částečně zaplnil volný prostor po náletech z druhé světové války, část zůstala pro dnešní parkoviště. Zároveň ještě Prior trochu zabral místo, takže musely být zdemolovány asi tři domy. V jižních Čechách určitě patří mezi nejhodnotnější stavby, je to opravdu kvalitní projev tehdejší doby.

Jedním z nejmodernějších prvků ve své době byly eskalátory. V jižních Čechách to byl unikát. Domnívám se, že za celou éru komunistického režimu jinde v kraji v obchodních domech eskalátory nevznikly.

Za čtyřicet let se logicky sortiment obchodního domu proměnil. V budově už nejsou potraviny a také nábytek pod značkou Prior. Na druhou stranu určité věci zůstaly stejné, metráž a obuv.

Podobnými symboly socialismu jsou Priory dodnes například také v Prachaticích a Strakonicích.

Čerpáno zde: : https://budejovice.rozhlas.cz/prior-stoji-v-budejovicich-uz-40-let-ve-sve-dobe-byl-unikatni-hlavne-diky-8124079

Po svém otevření 31. srpna 1935 to byl největší obchodní dům v jižních Čechách. Měl úctyhodných 935 metrů čtverečních prodejní plochy, které se jeho tvůrcům podařilo napasovat na stavební pozemek o rozloze pouhých 247 metrů čtverečních.

„Pětipatrovou budovu funkcionalistického typu postavila na rohu ulic Divadelní a Široké v historickém centru Českých Budějovic za pět měsíců pro pražskou firmu Brouk a Babka podle návrhu architekta Karla Chocholy firma Nekvasil,“ líčí v knize České Budějovice zmizelé aneb 100 porovnání zmizelých objektů se současným stavem Milan Binder a Jan Schinko.

Zmizelým předchůdcem velkoryse postavené budovy byl třípodlažní obchodní dům Glogau, stavba klasicistního vzhledu se třemi arkádami loubí. Architekt podloubí nezachoval, v přízemí ustupuje dům právě o tuto část a do chodníku zasahuje suterén.

„Tam bývala kotelna, šatna, aranžéři a sklady. Suterén je proti přízemí pod chodníkem rozšířen o 145 centimetrů. V odsazeném 5. patře sídlila administrativa. Strojovna výtahu v 6. patře se zábradlím na střeše ční nad střechami v souladu s dobovou poetikou jako kapitánský můstek,“ popisuje stavbu v Encyklopedii Českých Budějovic architekt Vojtěch Storm.

Fasády jsou pokryté nažloutlým keramickým obkladem, který tvoří kontrast k červeným rámům oken. „Termín Broukárna se na budovu přenesl z domu U Smetanů, kde si Jaroslav Brouk a Josef Babka pronajali obchod již v roce 1928. To byla druhá Broukárna po Praze. Následovala Ostrava, Plzeň, Bratislava a Brno. V roce 1935 se Broukárna přestěhovala od Smetanů do svého,“ připomínají Binder se Schinkem.

Celou stavbu, která převyšuje okolní domy a výrazně ční z historické zástavby, pozorně sledoval i dobový tisk. „Průběh stavby budil celou dobu pozornost a měl i řadu dramatických okamžiků... vedlejší dům hrozil sesutím, do základů položených pod úroveň Malše pronikala voda,“ psaly Jihočeské listy 31. srpna 1935 při zahájení prodeje v novém obchodním domě.

V článku Máme moderní obchodní dům se mohli čtenáři dočíst, že nová budova je řešena směle a chce působit nejen liniemi a velkými pásovými plochami oken, ale i barvami a světlem. 

„Přivolává svou nápadností ba vyzývavostí. To hoví jejímu obchodnímu poslání, méně ovšem svému včlenění do daného prostoru: vědomě se z něho vymyká, ba rozbíjí je... Z ploché střechy se otvírá několik nových zajímavých pohledů na město i okolí,“ stojí v dobovém článku.

Nový obchodní dům si zároveň zadal do stejného vydání Jihočeských listů reklamu. „Zveme celé Budějovicko k prohlídce našeho nového moderního obchodního domu v Divadelní ulici, který otevíráme dnes v 10 h. dopoledne. Projděte všemi sály tohoto největšího a nejkrásnějšího obch. domu jižních Čech, prohlédněte zboží všeho druhu, které jest v ohromném výběru vyloženo v celé rozsáhlé budově. Přesvědčte se, že jsme učinili vše, abyste u nás dobře a levně kupovali...“

Dva brouci ve znaku

Oficiální reklamou firmy Brouk a Babka, která obletěla doslova celou republiku, byl obrázek dvou brouků, kteří si vykračují bok po boku, a říkanka „Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka.“

Každé patro obchodního domu bylo jedním sálem plným vzduchu a světla a nabitým nejrozmanitějším sortimentem.

Po znárodnění byl obchodní dům Brouk a Babka přejmenován na Vltavan, v roce 1980 na Dětský dům. Od roku 1983 byl kvůli havarijnímu stavu zavřený, po opravě znovu otevřel v roce 1989.

Současný majitel se vrátil k názvu Broukárna, který přežil mezi místními všechna jiná pojmenování.

Broukárna změnila vlastníka naposledy před deseti lety, bývalý šéfkonstruktér obráběcích strojů v budějovické Igle Zdeněk Kult koupil dům v roce 2009. „Tehdy v něm byla jediná prodejna a byl naprosto vybydlený. Abych ho dostal do současné podoby, musel jsem do něj investovat desítky milionů korun. Vlastně to, co jsem zaplatil za jeho pořízení, jsem musel vydat podruhé do jeho obnovy,“ vypráví Kult.

V prvorepublikovém obchodním domě Brouk a Babka dnes funguje obchod s pánskými oděvy a noční bar. Ve zbytku pětipatrové budovy má kanceláře 10 firem a je zisková.

čerpáno zde: https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/brouk-a-babka-broukarna-pamatka-obchodni-dum-ceske-budejovice.A190712_488640_budejovice-zpravy_mrl

Projekt 1958, realizace 1964 Stavebník: Generální investor komplexní bytové výstavby KNV v Č. Budějovicích Architekt: Bohumil Böhm, Jaroslav Škarda, Bohumil Jarolím

Koldům tvoří jednu z nárožních dominant Pražské třídy. Celý objekt se skládá z několika bloků. Na nároží Staroměstské a Pražské ulice je devítipatrový blok na který šikmo navazují šestipatrová křídla. Mezi těmito křídly je sevřena budova kina. Při Staroměstské ulici pokračuje dále pětipatrový obytný blok.

Jeho hodnota spočívá nejen v architektonické kvalitě, ale zároveň je tento objekt dokladem kolektivního bydlení v Československu a prvním celomontovaným panelovým bytovým domem v jižních Čechách. Budějovický Koldům je mezičlánek mezi kolektivním domem, jaký známe například z Litvínova a Zlína, a domem hotelového typu, jaký se začal v Československu uplatňovat od konce padesátých let. Koldům nese jasné znaky hotelového domu - obsahuje garsoniery pro přechodné bydlení. Typickým řešením půdorysu podlaží hotelového domu jsou i garsoniery rozmístěné podél ústřední chodby. Příznačné pro kolektivní dům jsou i kolektivní provozy, zde restaurace, kavárna a kino. Z hlediska technologického má Koldům zásadní význam pro vývoj hromadné bytové výstavby v jižních Čechách. Koldům je prvním celomontovaným panelovým bytovým domem v kraji. Na základě zkušeností s jeho výstavbou byl pak vyvinut nový krajský systém B, plně montovaný z panelů. Architektura celého objektu je odrazem dobově aktuálního bruselského stylu. Stavbu formují charakteristické šikmé plochy, linie a křivky, které jí dodávají dynamiku. Příznačné je i zvednutý okraj střechy nad křídly.

namísto měšťanské školy zde mělo působit německé dívčí lyceum. Stavbu inicioval a také financoval Damenverein zum Errichtung deutschen Mädchenschulen, v jehož čele stála Marie Tascheková, manželka tehdejšího starosty města Josefa Tascheka. Jako autor projektu lycea byl vy brán málo známý vídeňský architekt Richard Staudinger a vlastní stavbu podle jeho plánů z července 1909 realizovaly v letech 1909–1910 firmy českobudějovických stavitelů Josefa Hauptvogla, Jakoba Stabernaka a Johanna Stepana. Dne 2. ledna 1911 byla zahájena výuka v nové školní budově, která sloužila nejen německému dívčímu lyceu, ale také německé dívčí obchodní škole a německé dívčí průmyslové škole. V architektuře školní budovy se silně uplatňuje secesní tvarosloví, počínaje až nezvykle členitou hmotou objektu, pokračuje hustým rastrem okenních výplní a konče výrazně strukturovanou omítkou. Zároveň si však nelze v architektonickém výrazu objektu nepovšimnout pozůstatků tradiční historické architektury v podobě opěráků v úrovni prvního patra, štukové výzdoby ve formě festonů a akantů a koneckonců i konzervativně pojaté architektury věže. Přitom z hlediska technického provedení sledovala stavba nejnovější vývoj. Dominantou budovy je věž vysoká 35 metrů se čtveřicí nárožních lodžií v úrovni hodinového stroje. Ten pochází z doby okolo roku 1905 a byl vyroben firmou Hainz z Prahy; kolem roku 1960 byl doplněn elektromotorickým samočinným nátahem. Architekturu měla původně dotvářet výtvarná výzdoba, realizována však byla pouze její sochařská část v prostoru nárožní střešní terasy. Oba krajní zděné pilíře zábradlí byly osazeny ozdobnými vázami, nárožní pilíř zábradlí pak zaujímalo sousoší ženy s otevřenou knihou vyučující dívku, jež symbolizovalo náplň budovy ústavu. Tato plastika neznámého autora se na svém původním místě nacházela prokazatelně ještě okolo roku 1948.

Původně renesanční stavba byla vybudována v pol. 16. století. Nynější reprezentativní vzhled historické radnice je z barokních let 1727-30 od schwarzenberského stavitele A. Martinelliho. Monumentální průčelí umocňují 3 věže, z nichž prostřední nejvyšší je opatřena zvonkohrou z r. 1995. Chloubou radnice jsou 4 alegorické sochy na radniční atice, jež představují měšťanské ctnosti Spravedlnost, Statečnost, Moudrost a Opatrnost. Jejich autorem je budějovický sochař J. Dietrich. Zajímavostí je železný pás, který je zasazen do nárožního pilíře radnice. Má délku jednoho vídeňského lokte (77 cm) a více než sto let sloužil na zdejších trzích jako míra při prodeji látek.

Na nádvoří lze obdivovat sochu významné osobnosti dějin města, politika Augusta Zátky. 

Z vyhlídkové terasy na střeše budovy je krásný pohled na město a chovají zde i čtyři včelstva, která prospívají i v centru města.

Českobudějovická radnice je v současné době jedna z nejzajímavějších budov v Čechách

Od roku 2021 zabydlel celý barák sociální podnik Kabinet CB, který zde dává, ve své šicí dílně, druhý život zbytkovému materiálu a také pořádá řemeslné kurzy a workshopy. Pokud vás zajímá historie i současnost celého objektu, zveme vás na návštěvu. Celou sobotu tu bude zároveň přichystaný bohatý doprovodný program v rámci 2. ročníku Festivalu re use art vol.II

Během druhé světové války bylo přejmenováno na Bio Viktoria a promítalo německé filmy.Název se dále měnil, v září 1948 s novou sezónou na kino Svět, dále na kino Pohraniční stráže a nakonec se vrátil k názvu původnímu na kino Kotva, přičemž dlážděný nápis Bio Kotva před budovou je v dnešní době změněn na Kino Kotva. Roku 1956 bylo kino jako první ve městě vybaveno širokoúhlým plátnem. Od roku 1985 je kino napojeno na dálkové topení přes polikliniku Jih, do té doby využívalo vlastní kotelnu.

 

V současnosti jde o digitální 3D kino,které využívá zvukový systém Dolby Atmos s reproduktory umístěnými i na stropě, což umožňuje prostorové vnímání zvuku. Zajímavostí je, že se zvuk dopočítává až na místě promítání speciálním zvukovým procesorem. Disponuje také titulkovacím systémem s LCD, jenž je zaintegrovaný pod promítacím plátnem.V roce 2016 budova získala od českobudějovická radnice 6,65 milionu na pořízení moderního promítacího zařízení. Kino dále promítá s 215 místy.

Součástí kina je kavárna se zahrádkou, jež pravidelně otvírá hodinu před začátkem prvního představení.