Lannova třída, na které Prior stojí, byla vybudována v 19. století jako spojnice mezi centrem města a nádražím. Dům se snažil být citlivý k tomu prostředí, drží uliční čáru a v přízemí má loubí, což je vlastně tradiční prvek, který se vyskytuje i u historických domů. Nahoře vidíte kruhový keramický prstenec, to je zjemnění stavby.

Prior částečně zaplnil volný prostor po náletech z druhé světové války, část zůstala pro dnešní parkoviště. Zároveň ještě Prior trochu zabral místo, takže musely být zdemolovány asi tři domy. V jižních Čechách určitě patří mezi nejhodnotnější stavby, je to opravdu kvalitní projev tehdejší doby.

Jedním z nejmodernějších prvků ve své době byly eskalátory. V jižních Čechách to byl unikát. Domnívám se, že za celou éru komunistického režimu jinde v kraji v obchodních domech eskalátory nevznikly.

Za čtyřicet let se logicky sortiment obchodního domu proměnil. V budově už nejsou potraviny a také nábytek pod značkou Prior. Na druhou stranu určité věci zůstaly stejné, metráž a obuv.

Podobnými symboly socialismu jsou Priory dodnes například také v Prachaticích a Strakonicích.

Čerpáno zde: : https://budejovice.rozhlas.cz/prior-stoji-v-budejovicich-uz-40-let-ve-sve-dobe-byl-unikatni-hlavne-diky-8124079

Po svém otevření 31. srpna 1935 to byl největší obchodní dům v jižních Čechách. Měl úctyhodných 935 metrů čtverečních prodejní plochy, které se jeho tvůrcům podařilo napasovat na stavební pozemek o rozloze pouhých 247 metrů čtverečních.

„Pětipatrovou budovu funkcionalistického typu postavila na rohu ulic Divadelní a Široké v historickém centru Českých Budějovic za pět měsíců pro pražskou firmu Brouk a Babka podle návrhu architekta Karla Chocholy firma Nekvasil,“ líčí v knize České Budějovice zmizelé aneb 100 porovnání zmizelých objektů se současným stavem Milan Binder a Jan Schinko.

Zmizelým předchůdcem velkoryse postavené budovy byl třípodlažní obchodní dům Glogau, stavba klasicistního vzhledu se třemi arkádami loubí. Architekt podloubí nezachoval, v přízemí ustupuje dům právě o tuto část a do chodníku zasahuje suterén.

„Tam bývala kotelna, šatna, aranžéři a sklady. Suterén je proti přízemí pod chodníkem rozšířen o 145 centimetrů. V odsazeném 5. patře sídlila administrativa. Strojovna výtahu v 6. patře se zábradlím na střeše ční nad střechami v souladu s dobovou poetikou jako kapitánský můstek,“ popisuje stavbu v Encyklopedii Českých Budějovic architekt Vojtěch Storm.

Fasády jsou pokryté nažloutlým keramickým obkladem, který tvoří kontrast k červeným rámům oken. „Termín Broukárna se na budovu přenesl z domu U Smetanů, kde si Jaroslav Brouk a Josef Babka pronajali obchod již v roce 1928. To byla druhá Broukárna po Praze. Následovala Ostrava, Plzeň, Bratislava a Brno. V roce 1935 se Broukárna přestěhovala od Smetanů do svého,“ připomínají Binder se Schinkem.

Celou stavbu, která převyšuje okolní domy a výrazně ční z historické zástavby, pozorně sledoval i dobový tisk. „Průběh stavby budil celou dobu pozornost a měl i řadu dramatických okamžiků... vedlejší dům hrozil sesutím, do základů položených pod úroveň Malše pronikala voda,“ psaly Jihočeské listy 31. srpna 1935 při zahájení prodeje v novém obchodním domě.

V článku Máme moderní obchodní dům se mohli čtenáři dočíst, že nová budova je řešena směle a chce působit nejen liniemi a velkými pásovými plochami oken, ale i barvami a světlem. 

„Přivolává svou nápadností ba vyzývavostí. To hoví jejímu obchodnímu poslání, méně ovšem svému včlenění do daného prostoru: vědomě se z něho vymyká, ba rozbíjí je... Z ploché střechy se otvírá několik nových zajímavých pohledů na město i okolí,“ stojí v dobovém článku.

Nový obchodní dům si zároveň zadal do stejného vydání Jihočeských listů reklamu. „Zveme celé Budějovicko k prohlídce našeho nového moderního obchodního domu v Divadelní ulici, který otevíráme dnes v 10 h. dopoledne. Projděte všemi sály tohoto největšího a nejkrásnějšího obch. domu jižních Čech, prohlédněte zboží všeho druhu, které jest v ohromném výběru vyloženo v celé rozsáhlé budově. Přesvědčte se, že jsme učinili vše, abyste u nás dobře a levně kupovali...“

Dva brouci ve znaku

Oficiální reklamou firmy Brouk a Babka, která obletěla doslova celou republiku, byl obrázek dvou brouků, kteří si vykračují bok po boku, a říkanka „Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka.“

Každé patro obchodního domu bylo jedním sálem plným vzduchu a světla a nabitým nejrozmanitějším sortimentem.

Po znárodnění byl obchodní dům Brouk a Babka přejmenován na Vltavan, v roce 1980 na Dětský dům. Od roku 1983 byl kvůli havarijnímu stavu zavřený, po opravě znovu otevřel v roce 1989.

Současný majitel se vrátil k názvu Broukárna, který přežil mezi místními všechna jiná pojmenování.

Broukárna změnila vlastníka naposledy před deseti lety, bývalý šéfkonstruktér obráběcích strojů v budějovické Igle Zdeněk Kult koupil dům v roce 2009. „Tehdy v něm byla jediná prodejna a byl naprosto vybydlený. Abych ho dostal do současné podoby, musel jsem do něj investovat desítky milionů korun. Vlastně to, co jsem zaplatil za jeho pořízení, jsem musel vydat podruhé do jeho obnovy,“ vypráví Kult.

V prvorepublikovém obchodním domě Brouk a Babka dnes funguje obchod s pánskými oděvy a noční bar. Ve zbytku pětipatrové budovy má kanceláře 10 firem a je zisková.

čerpáno zde: https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/brouk-a-babka-broukarna-pamatka-obchodni-dum-ceske-budejovice.A190712_488640_budejovice-zpravy_mrl

Dům měl původně židovského majitele, jak bylo v této ulici obvyklé. Prvním známým majitelem domu byl koncem 15. století David, syn Jakuba Černého. V důsledku pogromu proti Židům na přelomu 1505—1506 přešel dům zřejmě do rukou některého křesťanského obyvatele. V letech 1522—1523 je uváděn soukeník Vincenc Weinwurm. Od dalšího majitele Floriána Grienpecka získal dům za 130 kop grošů 1543 Vavřinec Eychinger. Roku 1544 jej však prodal Janu Kornauerovi za 160 kop. Ten přikoupil ještě sousední parcelu a zahájil rozsáhlou přestavbu, která učinila z domu jednu z nejvýstavnějších staveb ve městě. První patro bylo v průčelí vysunuto na kamenných krakorcích a opatřeno atikou s cimbuřím a okrouhlými věžičkami na nárožích. Atika lemovala dům na všech stranách. Sklep je sklenutý na 2 pilíře. Rozlehlý mázhaus má valenou klenbu zdobenou ve vrcholu ornamentálním hřebínkovým pásem s čtyřlisty a čtverci. Přední místnost nad sklepem je dvoulodní s křížovou hřebínkovou klenbou na dvou pravoúhlých pilířích s okosenými hranami. Na klenbě síně v 1. patře jsou dekorativní hřebínková růžice a slunce s obličejovou maskou. Ve velké místosti se částečně zachoval dřevěný záklopový strop, nesený 55 cm vysokými trámy s členitou gotickou profilací. Tři okna jsou umístěna v zaklenutých nikách. Původní střecha zakrytá atikou byla negativně sedlová se středovým úžlabím. Zadní trakt, přistavěný v baroku, měl místnost s dřevěným trámovým záklopovým stropem. Odtud se vcházelo po pavlači na kamenných krakorcích do dvorního traktu. V majetku rodiny Kornauerů zůstal dům téměř jedno století. Velký požár města 1641 stavbu patrně poškodil, ale nezničil, neboť se zachoval pozdněgotický hlavní portál a zmíněný dřevěný strop v patře. Roku 1647 dům zakoupil řezník Václav Freyssleben za 300 kop. V dalších letech se střídali různí majitelé, většinou řezníci či pekaři. Od 1860 patřil rodině Wortnerově, která jej vlastnila po několik generací. Alšova jihočeská galerie zakoupila dům od Oblastní státní meliorační správy 1972. V období 1989—1993 probíhala rekonstrukce domu podle projektu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů pro výstavní účely galerie. Přitom byl z podnětu Krajského národního výboru demolován dvorní renesanční trakt s klasicistními prvky. Dům je dějištěm pravidelných sezónních výstav výtvarného umění.

Zdroj: https://budejcka.drbna.cz/drbna/historicka/20487-drbna-historicka-ve-wortnere-dome-byl-vycep-lihovin.html?utm_source=copy

Kašnu zásobovala věžová vodárna postavená v blízkosti starého Lučního mlýna u Vltavy, dokončená v roce 1724. Půdorys věže tvoří čtverec o délce strany 8,5 metru. Pohon vodárenského čerpacího zařízení zajišťovalo vodní kolo osazené na náhonu Lučního jezu.

Součástí původní Vodárenské věže byla u její západní stěny přistavěná patrová budova, v jejímž přízemí se nacházelo čerpací zařízení. Odebíraná říční voda se vytlačovala do nádrže umístěné ve vrcholu vodárenské věže, odkud gravitačně odtékala do města a do Samsonovy kašny.

V roce 1882 byla původní barokní Vodárenská věž přestavěna v novogotickém stylu. Její výška byla zvýšena na 44 metrů, přičemž ve výši 34 m byla ve věži osazena válcová nádrž o průměru 8 metrů a objemu 250 m3. Zároveň byla o 7 metrů níže umístěna menší nádrž o objemu 38 m3, která sloužila jako záloha při čištění a opravách hlavní nádrže.

Dvě původní vodní kola byla při této přestavbě nahrazena Ponceletovými koly, která poháněla plunžrová čerpadla. Pro případy, kdy vodní síla pro čerpání vody nedostačovala, byla u jižní stěny věže přistavěna uhelná kotelna se strojovnou s rozměrným parním strojem o čerpacím výkonu 15 tisíc litrů za hodinu. Zplodiny z hoření byly odváděny vysokým komínem vybudovaným při západní straně kotelny.

V roce 1882 byly u vodárenské věže rovněž zřízeny dvě usazovací nádrže o celkovém objemu 4000 m3, jímací objekt a čerpací studna. Východní stěnu věže pokrývá rozměrné sgrafito se znakem města od místního malíře Richarda Kristinuse (1865-1926).

V roce 1897 byla vodárna opět zmodernizována a původní Ponceletova kola nahrazena výkonnějšími turbínami Girard umístěnými v turbínové hale na severní straně věže. Po roce 1921 byla vodárna doplněna o otevřený filtr praný vzduchem a vodou a v roce 1926 o nainstalované chlorační zařízení na plynný chlor.

O tom, jak významným objektem se Vodárenská věž stala, svědčí i článek z dobového tisku. Takto se o ní psalo v Budivojovi v roce 1904.

Začínala u jižní Rožnovské brány, pokračovala směrem ke Svinenské bráně v ústí ulice Dr. Stejskala, od ní pak směrem k Panské ulici. Probíhala v úseku, který byl v případě útoku na město pro útočníka nejlépe dosažitelný, protože ho chránilo pouze minimum přirozených terénních překážek. V ulici proto nesměly být stavěny další stavby. Jednotlivé parcely sem zasahovaly zpravidla zadními díly. Domy, které do ní měly později orientována vstupní průčelí, byly popisovány podle nejbližších přilehlých ulic. Patřily zejm. drobným řemeslníkům, část domů v úseku mezi ulicí U Černé věže a Kněžskou ulicí patřila faře.

Ve všech případech se jednalo o malé domky. Část z nich zanikla během dalšího stavebního vývoje, zpravidla sloučením s objektem na jiné parcele. Výjimečně se z původní gotické zástavby dochovalo torzo domu č. 33 s ojedinělým, kamennou valenou klenbou uzavřeným gotickým sklepem.

Drobná zástavba, potlačující její původní funkci (u Pražské brány v 18. století) se v ulici objevovala zejm. po 16. století. Demolice hradeb probíhající od 19. století zde umožnila novou obytnou výstavbu umístěnou do plochy původního parkánu, Hradební ulice byla pojmenována 1875. 

V dnešní době zde sídlí Pirátské centrum ČePiCe -  útulných prostor středověkého domu s členitým dvorkem a jedinečným výhledem na Černou věž.

Původně renesanční stavba byla vybudována v pol. 16. století. Nynější reprezentativní vzhled historické radnice je z barokních let 1727-30 od schwarzenberského stavitele A. Martinelliho. Monumentální průčelí umocňují 3 věže, z nichž prostřední nejvyšší je opatřena zvonkohrou z r. 1995. Chloubou radnice jsou 4 alegorické sochy na radniční atice, jež představují měšťanské ctnosti Spravedlnost, Statečnost, Moudrost a Opatrnost. Jejich autorem je budějovický sochař J. Dietrich. Zajímavostí je železný pás, který je zasazen do nárožního pilíře radnice. Má délku jednoho vídeňského lokte (77 cm) a více než sto let sloužil na zdejších trzích jako míra při prodeji látek.

Na nádvoří lze obdivovat sochu významné osobnosti dějin města, politika Augusta Zátky. 

Z vyhlídkové terasy na střeše budovy je krásný pohled na město a chovají zde i čtyři včelstva, která prospívají i v centru města.

Českobudějovická radnice je v současné době jedna z nejzajímavějších budov v Čechách

Za domem v SZ části se nachází uzavřený dvorek, který je vydlážděn z kamených oblounů, desek a placáků. Ve dvoře se nachází na jižní straně dřevěné schodiště vedoucí na pavlač v patře situovanou při městské hradbě, na západní straně dvora. Pavlač je vynesena dvěma segmentovými arkádami sklenutými na středový pilíř. V SV rohu je situována při patě domu kamenná kruhová studna s kovovou zdobenou mříží tvořící stříšku. Část hlavní městské hradby při domě čp. 161/26 v Panské ulici je součástí nemovité kulturní památky

Od roku 1995 zde působí také Salesiánské středisko mládeže a většina jejich kroužků zde má svou základnu. Každoročně se zde pořádají benefiční koncerty a další akce pro veřejnost, jako jsou například dětské dny, workshopy na výrobu adventních věnců a pod. Od roku 2019 je tento kostel, postavený ve funkcionalistickém slohu, zařazen na seznam kulturních památek.